Jak jsme rozšířili náš výzkum o bariéry? — Reflexe předmětu Praxe II.
Reflexe předmětu Praxe II a rozšíření výzkumu o bariéry.
Během semestru jsme s milými spolužáky (Ahoj Johanko, Veroniko, Eriku) udělali výzkum Inovativních týmů ve státní správě. Zajímalo nás Jak fungují a jak vznikají týmy, které úspěšně transformují státní správu. A taky co jim umožňuje tu transformaci provádět. (Ale k tomu do většího detailu až na podzim, až ho zveřejníme.)
V rámci praxe II jsme s Johankou navázali na dosavadní výsledky a ty rozšířili o pár dalších kroků a metod. Slajdy z prezentace k tomu jsou dostupné tady. V rámci výzkumných rozhovorů jsme se primárně nekoukali po bariérách, které aktérstvo má. Hledali jsme spíš ta pozitiva. Ale během analýzy výsledků jsme ty bariéry začali objevovat, tak jsme si je okódovali a v rámci praxe II se na ně podívali. Zanalyzovali jsme je, abychom s nimi mohli dál pracovat. Koukli jsme na pár metod, jak s výsledky dál pracovat. A i zda není nějaká teorie, na kterou by šly výsledky navázat. Zkusili jsme si bariéry rozdělit podle rámce, který postavil Christopher Wilson ve svém paperu Overcoming barriers to digital government: mapping the strategies of digital champions. Což nám docela zajímavě bariéry rozdělilo.
Zkusili jsme si udělat mapu bariér a rozdělit je na různých osách, třeba podle náročnosti odstranění nebo úrovně dopadu na stát. (Ke všemu je dokumentace v přiložené prezentaci.)
Tohle dodávání kontextů a snahy o rozřazení nám pomohlo objevené chápat bariéry ve víc úrovních.
Pak jsme se koukli na to co už jsme zjistili v prvním části výzkumu. (Máme 12 vhledů, které teď protahujeme zpětnou vazbou od aktérstva a lidí, kteří mají k tématu blízko.) A propojili jsme naše bariéry s “odpovědmi” jak by tlo šlo řešit z našich vhledů. Většinu bariér se podařilo propojit a našli jsme teoretické řešení. Což rozhodně neznamená, že jsme objevili něco spásného, co všechno vyřeší. Protože každá bariéra se objevuje v jiném kontextu a není možné zmíněná “řešení” bariér na ně vždy použít. Ale možná naše vhledy v některých případech mohou postrčit k lepšímu fungování. Nakonec jsme si ke všem bariérám položili How might we otázky. Tahle snaha proměnit problém v příležitost, jak bychom ho mohli zlepšit, nám už jen v té jazykové proměně pohledu pomohlo definovat zajímavé příležitosti. Podívat se na to, jak bychom mohli něco vyřešit, nám poskytlo pestrou škálu věcí, na které se můžeme do budoucna zaměřit. Nebo taky někdo jiný. A přijít na to, jak svět státní správy zlepšit.
Praxe byla přínosná, spolupráce s Johankou taky. Ač docela dlouho jsem se snažil pochopit, k čemu celý předmět je. A jak ho správně uchopit, abychom nedělali zbytečnou práci, když smysluplné práce děláme dost ve škole i mimo ní na jiných předmětech. Tím, že jsme výzkum uchopili docela zeširoka, udělali na něm hodně práce a máme v plánu s ním ještě dost pracovat, tak nám moc nedávalo smysl dělat extra praxe II na téma mimo. A to, že jsme na závěrečné konferenci neměli prezentovat výzkum na kterém jsme odmakali přes sto hodin každý z nás, ale praxi, která měla mít alespoň 20 hodin a nebyla pro nás to nejdůležitější během tohohle semestru nám zas tak nedávalo smysl. Ale to neva.
Těš se na výsledky našeho výzkumu na podzim. A ahoj!