Reflexe letního semestru a vyhodnocení studijních cílů

Letní semestr byl pro mě oddechový a vlastně dost v pohodě. Nenaučil jsem se toho nějak závratně moc, ale měl jsem víc klidu než na podzim, a to mi přišlo důležitý. Po semestru, kdy jsem sotva stíhal práci, školu a cokoliv navíc, bylo fajn mít období, kdy se nic zásadního nerozsypalo a všechno šlo tak nějak normálně. Ne, že bych najednou měl moře času, ale prostě to nebyl boj o přežití.

Na začátku semestru jsem si v rámci studijního semináře nastavil tři cíle. Dva byly takové „praktické“ a třetí pro mě nejzajímavější – tomu se dostanu až na konci.

1. Automatizace pomocí AI a jednodušší práce díky nástrojům

Prvním cílem bylo zjednodušit si život pomocí nějakých jednoduchých automatizací založených na AI inspirovaný Radimovým předmětem Budoucnost práce . To se mi celkem povedlo. Začal jsem víc používat ChatGPT a sem tam Copilot, hlavně na věci jako jsou tabulky, automatické vyplňování reportů a podobně. Objevil jsem Apps Script pro Google Sheets a zjistil, že to jde docela rychle a snadno používat, když člověk ví, co chce.

Největší hack byl bot, co se každý den přihlásí do systému, stáhne data ze školiček, zpracuje je a uloží do statistik. Nejtěžší bylo naučit ho to přihlášení – systém tomu kladl slušný odpor. Ale nakonec to šlo. Teď to šetří dost času a hlavně to není práce, kterou bych chtěl někdy znovu dělat ručně.

Některé věci jsem zatím nedotáhl, ale směr je dobrej. Předmět Budoucnosti práce mě donutil víc přemýšlet, co všechno se dá delegovat na stroje. Zaujaly mě i příklady spolužáků a spolužaček, co si staví nějaký svůj „druhý mozek“ – systém na ukládání a třídění myšlenek a používají k tomu různé automatizace. To je něco, čemu se chci dál věnovat, i když zatím to mám spíš v hlavě než v systému.

2. Teorie projektového managementu – a zjištění, že to není moje cesta

Můj druhý cíl byl víc se ponořit do teorie projektového managementu, ideálně podle nějakých metodik, příruček a strukturovaných postupů. V tomhle směru mě vedl předmět Matěje Antola. Získal jsem z něj určitý přehled o tom, jak se to „má“ dělat, jak se to dá dělat, a jak moc složité to může být, když se chce. Ale že by mi to přineslo něco zásadního – to úplně ne.

Zajímavý moment přišel na konci semestru, kdy Matěj v závěrečné reflexi přiznal, že sám ty metodiky skoro nepoužívá. Žádné sofistikované nástroje, žádné Ganttovy diagramy – prostě Word, něco v hlavě a jede se. To mě pobavilo i trochu zklamalo. Na jednu stranu bylo fajn slyšet upřímnost, na druhou stranu to celé trochu zpochybnilo snahu ty věci pochopit a naučit se je používat.

Jestli mi to něco dalo, tak asi tohle: vím, co nechci. Nechci řídit tak velké projekty, abych si musel dělat nekonečný WBS a gant charty. Chci být spíš blíž obsahu než struktuře. A tohle byla dobrá připomínka. (Ale mám to hozený momentálně spíš obráceně.)

3. Sebevědomí a zkušenost s vedením workshopu

Třetím a pro mě nejdůležitějším cílem bylo získat větší sebevědomí a zlepšit dovednosti při přípravě a vedení workshopu pro neznámé publikum. Tenhle cíl byl propojený s plánovaným workshopem pro státní úředníky, který navazoval na výstupy z předchozích semestrů. Na jednu stranu jsem se na něj těšil, protože jsme konečně měli možnost něco z toho, co jsme navrhli, přenést do reálného světa. Na druhou stranu jsem měl dost obav – nešlo jen o obsah, ale i o to, jak si poradit se skupinou, kterou neznám, a která může mít úplně jinou dynamiku než jakou znám ze školy nebo z práce.

O tomhle jsme se bavili s Romanem Sellnerem Novotným, který mi sdílel různé zkušenosti s vedením složitějších workshopů a situací, kdy se něco nedaří nebo kdy účastníci nejsou úplně na jedné vlně. Bavili jsme se o tom, jak se různí facilitátoři s těmito situacemi vyrovnávají a jakou roli v tom hraje příprava, osobnost i styl vedení. Měl jsem snahu se na tuhle oblast víc zaměřit, ale během semestru jsem neměl tolik příležitostí se potkat s lidmi, kteří mají opravdu bohaté zkušenosti s vedením náročných skupin. Trochu mě to mrzí, ale nešlo to asi úplně ovlivnit.

Workshop jsme nakonec realizovali a všechno proběhlo hladce. Domluvili jsme si kofacilitátory a strukturu jsme si dopředu prošli a testovali. Byl to dobrý krok – příprava se ukázala jako klíčová. Žádný z účastníků nebyl extrémně složitý, ale nejvýše postavený člověk ve skupině občas zkoušel průběh narušovat humorem. Naštěstí to nakonec atmosféru spíš uvolnilo a udělalo workshop příjemnější.

Celkově jsem nedostal tolik příležitostí, které by mě výrazně posunuly v oblasti řešení krizových situací při facilitaci, ale ten základ – dobře připravený workshop, kde vím, co chci dělat a proč – mi přinesl dost jistoty. Těším se na další výzvy. Vidím, že když je člověk v pohodě a má věci promyšlené dopředu, funguje to.

Celkově byl tenhle semestr v pohodě. Neměl jsem velké cíle ani ambice a to mi vlastně vyhovovalo. Po náročnějším předchozím období jsem si dal menší, konkrétní cíle, a ty jsem si splnil. Nepřišel jsem k žádnému zásadnímu prozření, ani si neodnáším hromadu nových poznatků, ale co mi to dalo, je větší klid a víc energie do dalšího semestru.

Zpětně to beru jako takovou přestávku – studijně i pracovně trochu volnější období, ve kterém jsem si potvrdil, co funguje, co mě baví a co nechci. A to není málo. Těším se, že příští semestr už přijde víc výzev a že se zase někam posunu.